Statek č.p.61
1. Zemědělská usedlost č.p. 61
Obytný patrový roubený dům,z r. 1808.
Řadila se k největším
a nejbohatším usedlostem v obci. K hospodářství patřívalo od 17
do 22 hektarů polí, 1 - 2 ha luk, 5 - 7 ha pastvin, 9 - 18 ha lesa a necelý
hektar chmelnic. Na počátku 20. století zde měli pár koní, 8 krav
, 5 telat, 2 kozy a 3 prasata. Žila tu třígenerační rodina hospodáře
se 2-3 dětmi. Starý hospodář s ženou bydleli v samostatném výměnku.
Čeleď zde v 19. století zastupovali dva pacholci a dvě děvečky.
Jejich počet se později zredukoval pouze na jednu děvečku.
Dům trojdílný (světnice
- síň - chlév), chlévového typu. U tohoto typu mívá chlév kromě
běžného vchodu do dvora také propojení dveřmi do síně, což
bylo v zimě praktické a zde v horských pohraničních oblastech běžné.
Chmelařský dům obvykle charakterizuje velikost stavby, minimá1ně dvě řady štěrbinových větráků (dle počtu podlaží půdy), zvláštní otvor v pod1aze půdy ústící do horní síně nebo pavlače a samozřejmě vlastní sušička chmele.
Větráky ve střeše umožňovaly sušit přirozeným teplem a provětráváním chmel, rozložený na obou podlažích půdy. Především pro tento starý způsob sušení chmele a jeho uskladňování v komorách bylo zapotřebí oněch obrovských prostor.
Během svého stavebního vývoje doznal tento dům několik drobných stavebních změn. Původní roubené stěny přízemní světnice, jejíž součástí byla i podstávka, byly koncem minulého století z důvodu špatného stavu a již nedostačující nosnosti nahrazeny cihlovým zdivem s většími okny .V souvislosti s postavením druhého komína pro sušičku chmele byla původní pec na chleba, která svým tělesem vystupovala ze síně mimo půdorys objektu do tělesa silnice, nahrazena novou pecí, již v zadní části první komory. Se stavbou druhého komína souviselo i zrušení posledního pole klenby v síni přízemí.
lnstalační
rekonstrukce vybavení domu odpovídá období počátku 20. století, kdy
ještě přežívalo staré tradiční zařízení a vybavení,
avšak bylo již doplňováno moderními továrenskými výrobky. Pouze dvě
přední komory v patře jsou instalovány muzejním způsobem s
expozicí lidového malovaného nábytku a stavebního vývoje obce včetně
dokumentace opravovaných a přenášených staveb.
Zajímavým a pro tento region typickým je systém topení v kachlovém sporáku ve světnici. Přikládá se do něj vždy ze síně. Také dva litinové kamnovce jsou osazeny ze strany síně nad dvířky kamen. Byla v nich stále teplá užitková voda. V síni stával vždy také kotel s vlastním topeništěm. Sloužil pro ohřívání většího množství vody při praní, koupání, zabíječce apod. V zdejší ovocnářské oblasti se pravidelně využíval i pro vaření povidel. Nad kotlem je osazeno zařízení na jejich míchání.
Světnice je kryta povalovým
stropem, který je rekonstrukcí původního poškozeného. Pro tento region
je typický, především u zděných domů, systém odvádění
vody z orosených okenních křídel. Ještě koncem 19. století bývala
u zdejších zděných objektů i v jejich obytné části jednoduchá
okna zapuštěná do stěn. Voda stékající v zimě při topení
na dřevěnou nebo kamennou parapetní desku byla odváděna podélnými
žlábky směřujícími do otvoru ve středu, a jím protékala do
malé niky, ve které byla zasunuta speciální hranatá keramická nádoba s ouškem.
Tak jako ve všech tradičních lidových stavbách, i zde se vytápěla
pouze světnice a spalo se v patře ve studených komorách.
Dvůr usedlosti ohraničuje v přední části na jedné straně obytný dům, naproti zděný výměnek a kolmo vzadu ho uzavírá stodola. Všechny zdejší dvory jsou dlážděny hrubými kameny a později též dlažebními kostkami.
2.Výměnek
Zděná patrová stavba s vlastním chlévem z poloviny 19. století. Stojí na místě starší dřevěné stavby. Sloužila k bydlení starých hospodářů.
3.Kůlna na vozy
Řepčice (okr. Litoměřice), začátek 19. století, převezena r. 1986.
4.Roubený špýchar
Lukov (okr. Litoměřice),
konec 18. století, převezen r. 1986.
Je pozoruhodný svou arkádovou pavlačí.
5.Hrázděná stodola
Suletice (okr. Ústí nad Labem), začátek 19. století, převezena r. 1985.
Vedle stodoly je umístěn
žentour, který byl jednou z pohonných jednotek menších 
zemědě1ských
strojů. Byl tažen voly nebo koňmi, přičemž točivý
pohyb se přenášel hřídelí na transmisi a z ní na mlátičku
nebo řezačku slámy. Za stodolou je malá zelinářská zahrada,
po jejímž obvodu se pěstuje na 60 druhů domácího koření a léčivek.
Její produkce sloužila pouze pro vlastní potřebu hospodářství.
6.Sušárna ovoce bezdýmová a s přenosnými lískami
Současná podoba odpovídá poslednímu vývojovému typu vesnických sušáren z konce 19. století. Starší část stavby je z 1. poloviny 19. století. Z trosek byla rekonstruována v letech 1985 -1990.
Je poslední funkční sušárnou v regionu Českého středohoří.
